Joseph Kosma : Les feuilles mortes
dvanáctého října devěta-osmdesát,
prsty mi zůstaly na klávesách
sám, byl jsem sám místo nás dvou,
začalo pršet chvíli před bouřkou
zablesklo se, já se rozhod udělám to hned,
zavolám a sejdem se hned teď
jako dřív řekneme stejně větu,
stejně si zapálíme cigaretu
v uchu zní naléhavé TŮ TŮ,
později mám zkusit zavolat
nazí do spadaného listí,
nešli jsme se tenkrát milovat
a dnes se toulám, toulám po městě,
hodiny na věži bijou a já jsem u tebe blíž
i když je to všechno dávno pryč mezi námi,
myslím na tebe ještě
jak si se smála, jak se umíš zlobit, jak tě hladím, víš
jdu teď známou ulicí, koukám do oken,
v tvém pokoji svítí světlo a mně je po těle teplo
mám vymyšlený, kdybych tě potkal, na otázku co tu dělám
odpovím krátce, jsem tu na procházce